Jsou hned 3 důvody.
- Kalorické hodnoty výrobku mohou mít odchylku až 20 %, která je legislativně povolena. Uváděné hodnoty jsou tedy velice nepřesné.
- Kalorické hodnoty jídla na talíři se nerovnají hodnotám skutečně vstřebaným v našem těle.
- Kalorie není kalorie. Rozhodující je, z jaké potraviny kalorie pochází, nikoli to, kolik ji daná potravina obsahuje.
A teď dopodrobna.
Bod 1:
Jakákoli kalorická hodnota uvedená výrobcem na etiketě potravinářského výrobku nebo v aplikacích, se může lišit od skutečnosti až o 20 %. U makroživin, které člověk sleduje nejvíce, což jsou sacharidy, tuky a bílkoviny, je odchylka o něco nižší. A odpovídá asi 10 %. Odchylka je tolerována proto, že potravina se od svého vzniku až po konzumaci spotřebitelem vystavuje:
- různé délce skladování
- různým změnám teploty
- vlhkosti
- střídání světla a tmy
A to vše má na výrobek a živiny v něm vliv.
Představte si, že vám někdo sestaví jídelníček na 2000 kcal, ale ono to zároveň může být, když vezmeme v potaz odchylku 10 %, i 1800 kcal nebo 2200 kcal. Rozdíl 400 kcal je poměrně velký.
Hodnoty naměřené kdesi v laboratoří za poměrně stálých neměnných podmínek na přístroji nelze aplikovat na náš organismus, který se neustále vystavuje psychické a fyzické zátěži, různým teplotám, vlhkosti, ročnímu období, nadmořské výšce, roste, regeneruje, apod. To všechno bude mít na zpracování potraviny, tedy i kalorie, vliv.
Bod 2:
I kdyby nám někdo jídlo na talíři spočítal (tedy odhadl) na kalorii přesně, nikdo, nemůže vědět:
- v jakém stavu a kondici je vaše střevo
- co se ze snězeného jídla v těle vstřebá a využije tak, jak má
- a co se naopak z těla vyloučí
Pokud je vaše střevo poškozené, je v něm zánět, nemá plně funkční mikrobiom, můžete jíst sebezdravěji, ale do vašeho těla se dostane daleko méně živin než obsahuje pokrm před jeho konzumací.
Takže tvrzení, že „jsme, co jíme“ je opět pouze reklamní tah. Stěžejní je, co naše tělo dokáže strávit a skutečně vstřebat. Nutriční hodnoty jídla na talíři se nerovnají nutričním hodnotám vstřebaným.
Nebojte, stav vašeho střeva není definitivní, jeho správná funkce se dá za nějaký čas obnovit. Chce to jen čas a dobrou životosprávu.
Bod 3.
Myslíte si, že když sním 3 lžíce nutelly a 3 lžíce oříškového másla, v těle se odehraje to stejné?
Výrobky mají téměř totožnou energetickou hodnotu, takže podle tvrzení, že kalorie je kalorie, by to tak mělo být. Mělo by to být jedno. Jak to, že ale není?
Lehce se to dá pochopit na tomto příkladu:
Někdo tvrdí, že jedna kalorie z benzinu je pořád jedna kalorie z benzínu. Fakticky ano, o tom není pochyb. Ale když do svého auta natankuji levný pofidérní benzín, ujedu stejnou vzdálenost a bude z dlouhodobého hlediska auto ve stejném stavu, jako když do něj natankuji (a budu tankovat) drahý kvalitní benzín? Samozřejmě, že ne. Vzdálenost ujedu kratší, auto si zanesu škodlivinami a budu zkracovat jeho životnost. Když do něj od začátku budu tankovat kvalitní palivo, nejen že dojedu na jednu nádrž dál, ale auto mi bude i déle a lépe sloužit. "Stejně" to bude i s naším tělem.
Druhý příklad:
Sníme zeleninu a sníme hranolky z fast-foodu. Když tedy sníme tolik zeleniny, abychom se dostali na kalorickou hodnotu fast-foodových jídel, je jedno, co si vybereme? Určitě ne.
Každé sousto vede k metabolické a hormonální reakci, nenese pouze kalorie, ale zejména informace, jak s nimi v těle nakládat. Některé kalorie aktivují metabolismus správně, jiné organismus pouze zatíží a my po nich tloustneme a nemocníme. Neradi vás zatěžujeme teorií, ale přece jen je dobré zmínit se v kostce, jak to celé funguje.
Z přesmažených hranolků se jednoduché cukry rychle dostávají ze střeva do krve. Glukóza (jednoduchý cukr) zvedne glykémii – hladinu cukru v krvi. Následně se začne uvolňovat hormon inzulin a ten rozpoutá kaskádu hormonálních reakcí (podporuje ukládání břišního tuku, zánětlivost, zvedá triglyceridy, snižuje HDL cholesterol, zvedá krevní tlak). Častá až chronická vyšší hladina cukrů v krvi zvyšuje riziko vzniku tzv. inzulinové a leptinové rezistence. Inzulinová rezistence omezuje spalování tuků z tukových zásob, tedy nedochází k redukci hmotnosti. A leptinová rezistence znamená, že je omezován signál sytosti. Což vede k neustálému pocitu hladu. Mozek na hlad reaguje tak, že vyšle signál pro další příjem potravy a člověk jí a jí, dokud necítí plnost v žaludku, nikoli sytost. A nekvalitní tuk v hranolkách? Ten všechno jen umocní.
V zelenině jsou cukry převážně v podobě složených sacharidů a vlákniny. Díky vláknině se v těle zpomalí uvolňování živin. Zajistí se delší sytost. Vstřebávání živin bude pomalé, nedojde k žádnému výkyvu krevního cukru, žádnému prudkému uvolňování inzulinu ani k následnému chaosu dalších hormonů a procesů zmíněných výše. Žaludek posílá signály do mozku o tom, že je najezený. Vše funguje, jak má.
Problematika je samozřejmě daleko obsáhlejší, komplikovanější. Ale pro základní pochopení podstaty věci to stačí.
Znát svůj kalorický příjem může být dobré, když se člověk stravuje běžně dostupnou průmyslovou stravou, v níž potraviny jsou téměř mrtvé. Hodnoty tudíž nebudou tak závislé na okolí a způsobu skladování. Údaje jsou v tomto případě spolehlivější.
Je třeba se však rozhodnout, jestli i nadále chcete jíst jídlo s nedostatkem živin a být otrokem vážení a počítání, kde i přestože sedí čísla, se plíživými kroky blížíte k obezitě a civilizačním nemocem.